Hmyzožravci

10. října 2009 v 22:40 | žrc |  Referáty-SAVCI

Hmyzožravci

Hmyzožravci: téměř slepí krtci,drobní rejsci,krtci,ježci s ostny-ti všichni jsou hmyzožravci.Často můžeme vidět v dětských obrázkových knížkách ježka s jablky nabodnutými na ostnech.Vyvolává to v dětěch mylnou představu,že se jimi ježek živý.To je ale,však omyl,ježek je hmyzožravec.
HMYZOŽRAVCI jsou primitivní starobylá skupina savců.Vědci se domnívají,že se z nich vyvynuli ostatní skupiny savců.Velikost těla hmyzožravců je rozmanitá,od 3,5 mm do 45 cm.Stavbou těla se přizpůsobili životu v různém prostředí. Všichni hmyzožravci mají hlavu protaženou v rypáček se dvěma důležitými smysly-čichem a hmatem.Živí se hlavně hmyzem v ústech mají množství ostrých drobných zubů,ktrými chytají hmyz.

Hmyzožravci jsou např:

Ježek východní:
Zatímco u mladých jedinců převládá na hlavě a na břiše tmavohnědé zbarvení s výraznou bílou náprsenkou, v dospělosti je srst v těchto místech světlá. Kresba "brýlí" kolem očí a na čenichu chybí. Počet bodlin v dospělém šatě se pohybuje mezi 6-7 tisíci a jejich zbarvení i uspořádání je nestejnoměrné - některé jsou jednobarevně bílé nebo šedé, jiné kroužkované a směřují dopředu, dozadu i do stran (jakoby "rozcuchané"). V místech hojnějšího výskytu ježka východního i ježka západního se někdy objevují obtížně určitelní jedinci nesoucí znaky obou druhů (křízenci).

Bělozubka bělobřichá:

Od bělozubky šedé se liší obvykle větší velikostí a zbarvením, neboť mezi tmavším, šedohnědým až hnědým hřbetem a světlou, téměř bílou spodní stranou těla, má na bocích výraznou a ostrou hranici.
Vyskytuje od západní Evropy po jihozápadní Asii (Kaspické moře).
Je považována ze stepní druh, dosahující k nám severní hranicí svého areálu rozšíření. Obraz jejího rozšíření se zvláště v posledních letech mění. Původně se souvisleji vyskytovala jen v níže položených oblastech jižní Moravy a roztroušeně na Českobudějovicku až Plzeňsku, na Domažlicku a v Podkrušnohoří. Nyní je známá z řady nových míst, zejména na jižním okraji Českomoravské vrchoviny, a také někdejší ostrůvkovitý výskyt v západních a severozápadních Čechách získává postupně souvislý charakter.

Krtek obecný:

Má válcovité tělo s krátkým ocasem i končetinami, z nichž přední s lopatovitou dlaní nápadně odstávají do stran. Hlavu, zeširoka nasedající na trup, zakončuje protáhlý rypák, na jehož spodní straně jsou nosní otvory. Kůže je nezvykle silná (0,4 mm), ušní boltce chybějí a vyústění zvukovodů chrání jenom kožní záhyb. I přesto je sluch krtka poměrně dobrý. Jedině zrak mu neslouží, drobná očka (průměr 1 mm) jsou ukryta v sametové srsti a někdy mohou být i zcela zakrnělá a přerostlá kůží. Zbarvení je černé, občas se objevují albíni.

Rejsek obecný:

Jeden z našich nejběžnějších drobných savců vůbec. Mezi rejskovitými dosahuje střední velikosti a pro správné určení je důležité jeho celkově hnědé zbarvení srsti, přičemž na hřbetě bývá tmavší než vespod (zvláště u starších jedinců má až hnědočerný odstín). Také ocas je naspodu světlejší než svrchu; odpovídá 50-70 % délky těla, pouze u starých jedinců se vlivem odírání nápadně zkracuje. Drobné ušní boltce jsou zcela skryté v srsti (jejich velikost se neměří).
Kromě Pyrenejského poloostrova, Irska, Islandu a velké části Francie žije v celé Evropě, dále v Asii až po střední Sibiř (jezero Bajkal). Jde o typicky lesní druh, snadno se přizpůsobující měnícím se podmínkám prostředí.

Ježek západní:

Na světle zbarvené hlavě mívá od čenichu k očím tmavohnědou kresbu ve tvaru písmene V (tzv. brýle). Řídká hrubá srst je na bocích hnědá a na břiše světlá s podélnou hnědou skvrnou, u mladých nebo starších jedinců méně výraznou. Tělo kryje 7-8 tisíc ostnů, které jsou 2-3 cm dlouhé, stejnoměrně tmavo-bíle pruhované a pravidelně uspořádané, "učesané" jedním směrem dozadu.
V Evropě od Finska (vysazen), střední Skandinávie a britských ostrovů po jih Pyrenejského poloostrova a Itálii, východní hranice areálu běží ze severozápadu evropské části Ruska přes západního Polsko, naše území do západního Slovinska, také je známý z některých středomořských ostrovů (Korsiky, Sardinie, Elby, Sicílie aj.).
Obývá celé území Čech, Slezska a značnou část Moravy do podhůří Beskyd a jižně zhruba k hlavnímu toku Moravy

Rejsek vodní:

Největší zástupce našich rejskovitých, dobře přizpůsobený k životu poblíž vod. Jeho tělo pokrývá hustá a jemná srst udržovaná kožními žlázami v mastném stavu. Na 1 cm2 kůže připadá asi 18-20 tisíc chlupů, které při ponoření do vody zachytí množství bublinek vzduchu a tvoří výbornou izolační vrstvu. Ve vodě pak spíš připomíná stříbrnou kouli než černobíle zbarveného rejsce. Na hřbetě je sytě černý, někdy i se slabě stříbřitým nádechem, naproti tomu spodní strana je světlá, žlutobílá nebo šedavá. Na krku i mezi předními končetinami se někdy objevují černé skvrny a ostatně ani melanističtí jedinci s tmavým břichem nejsou (zvláště v některých oblastech) příliš velkou vzácností. Zadní chodidla a prsty na nich lemují zvláštní tuhé, asi 4-5 mm dlouhé brvy, které zvětšují plochu tlapek při veslování. Podle nich lze rejsce vodního spolehlivě rozeznat. Navíc mají chodidla tmavou, zpravidla černou barvu. Podobný nápadný brvitý kýl je u dospělých jedinců i na ocase.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jestli jsi tu byl/a klikni

Klik! 100% (502)

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | E-mail | 22. června 2010 v 21:01 | Reagovat

je to dobry ale musim priznat ze lepsi je stale www.naturfoto.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama