Jezevčík

3. října 2009 v 22:49 | žrc |  O psech
JEZEVČÍk
Původ a historie Krátkosrstého jezevčíka

Hladkosrstí jezevčíci se s největší pravděpodobností odštěpili ve 14. až 15. století od francouzských basetů a pinčů. Byli tedy nejstaršími německými loveckými psy. Dodnes se využívají k lovu vysoké i drobné zvěře (jezevci, králíci, srnci, divoká prasata, lišky). Tento pes je vhodný do rodiny.


Povaha a charakter Krátkosrstého jezevčíka

Krátkosrstý jezevčík je odvážný, dominantní, svéhlavý. Je také mazaný, ostražitý, vynalézavý, živý, houževnatý a zvědavý, má smysl pro humor. Často se stává doslova závislý na svých lidech, je třeba seznamovat ho již v mládí s různými situacemi, cizími psy a lidmi.




Popis a vzhled

Jezevčíci se dělí do tří základních skupin dle velikosti:
Standartní velikost (jezevčík velký) má obvod hrudníku od 35 cm, váha smí dosáhnout maximálně 10 kg, ale žádoucí je váha do 9 kg.
Trpasličí velikost (jezevčík střední) má obvod hrudníku od 30 do 35 cm, běžná váha je kolem 4 kg.
Králičí velikost (jezevčík malý) obvod hrudníku je menší než 30 cm a váha maximálně 3,5 kg.



Čenich jezevčíka je dlouhý a úzký. Chrup je silný a dobře vyvinutý, špičáky do sebe zapadají. Povolený je nůžkový i klešťový skus. Oči jsou velké, oválné, s jasným, živým, inteligentním a přátelským výrazem. Hrudní koš je oválný a prostorný, zřetelně vystupuje prsní kost. Břicho je lehce vtažené. Tlapy jsou silně uzavřené, s pevnými polštářky a silnými drápy, prsty nesmí být srostlé. Rovný ocas je rostlý bez výrazného přechodu. Srst Krátkosrstého jezevčíka je krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající k tělu. Možnou vadou je příliš jemná srst, kožené konce uší, lysá místa, nebo hrubá či příliš bohatá srst. Osrstění ocasu je bohaté, ne však přespříliš, může se tvořit menší vlajka. Vadou jsou holá místa nebo hrubá naježená srst. Krátkosrstý jezevčík má nejobvyklejší zbarvení červeno-hnědé, žluté, nebo šedé a bílé, pálení různých barev se vyskytuje na převisech tlamy, obočí, uších, tlapách a v místech řitního otvoru, žíhaní jezevčíci se vyskytují ve dvoubarevné kombinaci.


Plemenný standard

Roku 1888 byl v Německu založen "Klub milovníků jezevčíků" a tehdy byl také přijat jejich první standard. FCI skupina IV. - Jezevčíci, oficiální zkratka: J, JTK. Číslo standartu je 148 / 09.05.2001 (Německo).


Péče o Krátkosrstého jezevčíka

Srst Krátkosrstého jezevčíka nevyžaduje příliš mnoho péče. Odumřelé a uvolněné chlupy postačí jednou za čas odstranit gumovou rukavicí.
DRSNOSRSTÝ JEZEVČÍK
Původ a historie Jezevčíka drsnosrstého

Drsnosrstí jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Dodnes se využívají k lovu vysoké i drobné zvěře (jezevci, králíci, srnci, divoká prasata, lišky). Pes je vhodný do rodiny.


Povaha a charakter

Drsnosrstý jezevčík je odvážný, dominantní, má smysl pro humor. Je vynalézavý, svéhlavý, mazaný, ostražitý, houževnatý a zvědavý. Drsnosrstého jezevčíka musíte brzy obeznámit s nejrůznějšími možnými situacemi, aby se jeho povaha mohla pozitivně rozvíjet, v opačném případě může být ze všeho nového vystrašený a vzteklý.


Popis a vzhled Jezevčíka drsnosrstého

Jezevčíci se dělí do tří základních skupin dle velikosti:
Standartní velikost (jezevčík velký) má obvod hrudníku od 35 cm, váha smí dosáhnout maximálně 10 kg, ale žádoucí je váha do 9 kg.
Trpasličí velikost (jezevčík střední) má obvod hrudníku od 30 do 35 cm, běžná váha je kolem 4 kg.
Králičí velikost (jezevčík malý) obvod hrudníku je menší než 30 cm a váha maximálně 3,5 kg.



Hlava jezevčíka drsnosrstého je protáhlá, stejnoměrně se zužující ke špičce nosu, je čistě a ostře řezaná. Ploché čelo je jen lehce klenuté a pozvolna přechází do jemně tvarovaného, jemně klenutého nosního hřbetu. Čenich je dlouhý a úzký. Chrup je silný a dobře vyvinutý, špičáky do sebe zapadají. Oči jsou velké, oválné, s jasným, živým, inteligentním a přátelským výrazem. Barva jezevčíka drsnosrstého je zářivě tmavě červenohnědá až černohnědá. Šedé či perleťové skelné oči nejsou chybou šedých nebo skvrnitých psů jsou však nežádoucí. Uši jsou posazené vzadu vysoko u temene hlavy, jsou přiměřeně dlouhé a zakulacené, předním okrajem přiléhají k líci. Hrudní končetiny musí být svalnaté, silné, pevné a široké, schopné práce pod zemí. Hrudní koš je oválný a prostorný, zřetelně vystupuje prsní kost. Břicho je lehce vtažené. Tlapy jsou silně uzavřené, s pevnými polštářky a silnými drápy, prsty nesmí být srostlé. Rovný ocas je rostlý bez výrazného přechodu. Až na čenich, obočí a uši je tělo jezevčíka drsnosrstého pokryto přilehlou, hustou drsnou srstí s podsadou. Na čenichu jsou vousy, obočí je kartáčovité, srst na uších je kratší a hladší než na zbytku těla. Ocas je drsný, srst přilehlá. Vadou je srst měkká, odstávající a kudrnatá. Nejobvyklejší zbarvení je červeno-hnědé, žluté, nebo šedé a bílé, pálení různých barev se vyskytuje na převisech tlamy, obočí, uších, tlapách a v místech řitního otvoru, žíhaní jezevčíci se vyskytují ve dvoubarevné kombinaci.


Plemenný standard

Roku 1888 byl v Německu založen "Klub milovníků jezevčíků" a tehdy byl také přijat jejich první standard. FCI IV. - Jezevčíci, oficiální zkratka: J, JTK, číslo standartu: 148 / 09.05.2001 (Německo).


Péče o Jezevčíka drsnosrstého

V závislosti na kvalitě srsti se musí přibližně dvakrát do roka škubat, zvláště srst na hlavě má být krátká. Přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách je třeba jezevčíkovi zastřihávat.

JEZEVČÍK DLOUHOSRSTÝ
Původ a historie plemene

Psi s dlouhým tělem a krátkýma nohama se objevovali na stěnách chrámů ve starém Egyptě. Dále můžeme najít hliněné sošky podobné jezevčíkům pocházející z Peru, Mexika, Řecka nebo Číny. V římských vykopávkách byly nalezeny pozůstatky podobné těmto psům. Dlouhosrstí jezevčíci vznikli asi v 15. století v Německu zkřížením původních hladkosrstých jezevčíků se španěly. Roku 1888 byl založen klub milovníků jezevčíků a ustanoven první standard.



Charakter

Jezevčík je inteligentní, vynalézavé a charakterní plemeno. Není nejposlušnějším psem a dokáže být značně umíněný. V akci je velmi odvážný, tvrdý a vytrvalý. V rodinném prostředí má rád pohodlí a vyžaduje pozornost. Je velmi citlivý a tvrdá slova jej zraňují. Lpí na svých pánech a není rád sám. Když jej popadne lovecká vášeň, klidně se vydá na průzkum a na pána se neohlíží. Většina jezevčíků byť jsou živí a aktivní, nedělají zbytečný rozruch. Při neznámých zvucích začne hlasitě štěkat. Má vynikající čich. U jezevčíka je jeho rodina na prvním místě. Cizí lidi ignoruje a chová se k nim rezervovaně. K dětem má dobrý vztah, ale rozhodně ze sebe nenechá dělat hračku. Se psy vyhází dobře, hájí si však také svoje území. Pokud se s domácími zvířaty seznámí jako štěně, nemá s nimi později problém.




Popis plemene Dlouhosrstý jezevčík

Dlouhosrstý jezevčík se vyskytuje ve třech velikostech:
Standardní sobvodem hrudníku 35 cm a hmotností 7-9 kg.
Trpasličí má obvod hrudníku 30-35 cm a hmotnost 5-7 kg
Králičí jezevčík sobvodem hrudníku méně než 30 cm a hmotností kolem 4 kg.



Průměrná délka života je 13-15 let. Dlouhá hlava se směrem ke špičce nosu rovnoměrně zužuje, ale není však špičatá. Vysoko nasazené uši jsou zakulacené a visí těsně u tváří. Oči jsou středně velké a oválné a nesmějí mít pichlavý výraz. Dlouhosrstý jezevčík má nůžkový nebo klešťový skus. Jezevčík má rovný hřbet a dlouhou, širokou záď. Ocas je nasazen v prodloužené linii hřbetu. Břicho je mírně vtažené. Srst dlouhosrstého jezevčíka je dlouhá, hedvábně lesklá a hladká. Barva je červená, černá s rezavými znaky nebo tygrovaná či žíhaná.



Klasifikace FCI

Jezevčík dlouhosrstý patří podle klasifikace FCI do skupiny 4 - Jezevčíci s pracovní zkouškou.



Péče o dlouhosrstého jezevčíka

Srst dlouhosrstého jezevčíka stačí pravidelně česat obzvláště v místech, kde se tvoří chuchvalce. Pravidelně prohlížejte uši, odstraňujte přebytečné chlupy, abyste zabránili zánětu. Většina jezevčíků je velmi mlsných a mají velký sklon k tloustnutí. Tlustý jezevčík, znamená nemocný jezevčík. Nadváha velmi zatěžuje dlouhý hřbet a přináší sebou spoustu zdravotních problémů. Proto jim nedávejte více jídla, než potřebují. Jezevčík je značně tvrdohlavý a potřebuje proto důslednou výchovu. I když nepatří k nejposlušnějším, pokud budete dostatečně trpěliví je schopen se hodně naučit. Nikdy však od něj nečekejte stoprocentní poslušnost. Tomuto plemeni se doporučuje dostatečný pohyb, aby si udržel pevné svalstvo. Jezevčík zdaleka ne vždy respektuje hranice svého teritoria, proto by měl být pozemek oplocen. Kvůli svému dlouhému hřbetu se příliš nehodí pro psí sporty.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jsi kuřák nebo nekuřák?

Jsem kuřák
jsem nekuřák

Komentáře

1 jurcisinka jurcisinka | Web | 3. října 2009 v 22:54 | Reagovat

Awoj
super blog
prave jsem ti zvysila navstevnost tak pls oplatis? ano tak nech na blogu nejaky koment  
kujem papa
a jinak jak se mas?

2 Sarah Sarah | Web | 3. října 2009 v 22:56 | Reagovat

Najdi svoji třídu, klikni na muj web 8-)...nový web..pomož mi jej publikovat:) :-P

3 Aleerka Aleerka | Web | 3. října 2009 v 22:57 | Reagovat

ahojky mooc pěkný blogísek..

4 jezevčík jezevčík | 31. března 2012 v 19:03 | Reagovat

to je ale roztomilí

5 Smithb350 Smithb350 | E-mail | Web | 24. února 2017 v 15:30 | Reagovat

I loved your post.Much thanks again. eadcgackdedegadd

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama